Budoucnost OKD určitě není tématem, které by tímto městem hýbalo, říká primátor Ostravy

Oproti svým předchůdcům se primátor Ostravy Tomáš Macura z hnutí ANO v končícím volebním období začal více zaměřovat na fenomény, které spoluvytvářejí kvalitu života ve městě: na veřejná prostranství, architekturu, kvalitní kulturu, sportovní vyžití, zachování architektonického dědictví města. Alespoň to tvrdí v obsáhlém rozhovoru s naším reportérem Vratislavem Dostálem. Pokud jde o vleklé trable OKD, Macura upozorňuje, že se mediální zájem o OKD a průmysl na Ostravsku periodicky vrací, a říká: „Vždycky se čas od času v nějakém pražském deníku objeví zasvěcený článek, jak to tady všechno kolabuje. Realita života je ale úplně jiná, lokální ekonomice se daří, už to zdaleka není o těžkém průmyslu, a budoucnost OKD určitě není tématem, které by tímto městem hýbalo.“

Před čtyřmi lety jste se stal primátorem Ostravy za hnutí ANO. Předtím jste v politice nebyl. Jaká je vaše základní zkušenost s politickým provozem? V čem naplnila vaše očekávání, v čem vás naopak překvapila?

Do politiky jsem přišel po více než dvaceti letech v byznysu a po otcovské dovolené. Žádná přehnaná očekávání jsem neměl, přesto je ta zkušenost horší, než jsem čekal.

V jakém slova smyslu?

Má to více rovin. První, a to jsem věděl, spočívá v tom, že si člověk v politice nevybírá svůj tým. Člověk je v politice nucen spolupracovat i s takovými lidmi, se kterými by si v normálním životě mnohdy nepodal ani ruku. 

Můžete někoho jmenovat?

To snad ani ne, protože já si s nimi budu muset tu ruku dost možná podat znova. Nejde ale jen o lidi, se kterými se úplně – názorově i hodnotově – míjím. Dnes ráno jsem si třeba přečetl předvolební rozhovor s naším koaličním partnerem, se kterým tři roky společně vedeme město, a já myslím, že docela úspěšně, a on na otázku, co se ve městě v končícím volebním období podařilo dobrého, odpověděl symbolickým mlčením. Negativ toho ovšem dokázal vyjmenovat spoustu. I to je politika…

Pokud jde o další rovinu, procesy ve veřejné správě jsou mnohonásobně pomalejší, než v byznysu. A jsou ještě o dost pomalejší, než jsem očekával. A to jsem toho opravdu nečekal příliš. Moje představa zůstává, že se nechci politikou živit dlouhodobě. Myslel jsem původně, že si „odkroutím“ jedno volební období a vrátím se do normálního života a do byznysu. Nakonec se ale ukázalo, že za čtyři roky toho nelze až tak mnoho stihnout. A to jsem myslím nezahálel. 

Co konkrétně se vám nepodařilo dotáhnout?

Předně musím říct, že bych nerad, aby to vyznělo tak, že Ostrava byla před mým příchodem nějaké bezprizorní město. Nebo že se už předtím nerozvíjela a neposouvala dopředu. Každý, kdo sem přijede třeba po deseti nebo patnácti letech, to musí vidět. Faktem nicméně je, že když jsem nastoupil na pozici primátora, našel jsem tady – obrazně řečeno – prázdné šuplíky. Významnější projekty, které by byly připraveny k rychlé realizaci, scházely.

Navíc jsme se oproti minulosti začali více zaměřovat na fenomény, které ovlivňují kvalitu života ve městě. Předtím se hodně tlačilo třeba na průmyslové zóny, tedy na zaměstnanost, my jsme se naopak zaměřili na věci, které spoluvytvářejí kvalitu života: na veřejná prostranství, architekturu, kvalitní kulturu, sportovní vyžití, zachování architektonického dědictví města. V těchto oblastech toho mnoho připraveno nebylo. I proto jsme začali pracovat na přípravě nového strategického plánovacího dokumentu – nové městské strategii.

Od začátku jsme chtěli do tohoto procesu vtáhnout maximální počet lidí, nakonec se nám podařilo zapojit přes dvacet tisíc Ostravanů, což považuji za úspěch. Pokud vím, takovým rozsahem participace se nemůže pochlubit žádné jiné české město, nevím ani o žádném srovnatelném příkladu v Evropě. Nová městská strategie, které říkáme fajnOVa (fajnová Ostrava, pozn. redakce) obsahuje zhruba dvě stě konkrétních projektů, které jsme již začali naplňovat. Horizont realizace většiny z nich ale přesahuje jedno volební období.

Vzápětí po volbách v roce 2014 jste vytvořili koalici složenou na stejném půdorysu, jako byla tehdejší Sobotkova vláda, tedy se sociální demokracií a lidovci. Asi rok poté se ale původní koalice rozpadla. Co se tehdy stalo a proč?

Po volbách jsem do toho šel s otevřeným hledím a vnitřně jsem cítil, že jsem schopen se domluvit s každým kromě komunistů. Nicméně místní sociální demokracie je tak trochu zvláštní, proto jsem s nimi původně koalici nepreferoval. Nakonec nám ale nic jiného nezbylo, protože hnutí Ostravak, se kterým jsme také jednali, se chovalo nepředvídatelně. Takže tehdy vznikla koalice, která pro mě nebyla věcí první volby, ale spíš z nouze ctnost. A faktem také je, že jsme hned od začátku pociťovali poměrně značné názorové pnutí a tření.  

Socialistické vlády, a neplatí to pouze o tomto městě, mají obecně tendenci utratit a projíst nejen všechno, co mají, ale i to, co ještě nemají. My jsme se ale hlavně zadrhli na několika veřejných zakázkách, které se nám nelíbily a připadaly nám v mnoha ohledech zvláštní. Chtěli jsme je proto podrobit důkladnější kontrole. Jedna se týkala zateplení městské nemocnice, druhá byla na tzv. inteligentní řadiče křižovatek. Obě jsme nakonec zrušili, přičemž, ta druhá koaliční spolupráci zlomila obrazně řečeno vaz. Vše nasvědčovalo tomu, že je to ušito na míru jedné firmě, byl kolem toho velký humbuk.

Pak vznikla koalice s ODS, hnutím Ostravak a lidovci. Jak se vám ve srovnání s ČSSD vládne s ODS? I ta byla v minulosti zatěžkána mnoha skandály…

Popravdě řečeno, jsem bývalým voličem ODS. A přestože pak přišla léta, kdy se pro mě chovala naprosto nepochopitelně a tedy nevolitelně, tak jí nyní do jisté míry fandím, aby se dostala zpět na pozici, která jí podle mě náleží, tedy nejsilnější pravicové strany na české politické scéně. Problém jen mám s některými konkrétními jmény, která jsou pro mě symbolem té etapy, od které by se měla ODS distancovat. Pokud jde o naši koaliční spolupráci, nemůžu si nijak zásadně stěžovat. Tři roky společného vládnutí s Ostravakem, ODS a KDU-ČSL byly určitě lepší než první rok s ČSSD, i když na všechno samozřejmě stejné názory nemáme. 

Mluvil jste o kvalitě života, Ostravsko přitom dlouhodobě nejvíc tíží znečištěné ovzduší. Co třeba koksovna v Přívoze?

Koksovna v Přívoze je pro mě taková černá můra. Vznikla jako součást logického technologického řetězce, který začínal těžbou uhlí a končil výrobou oceli v jednom městě, v jedné aglomeraci. To vše je ale minulost. Dneska se do koksovny naprostá většina uhlí dováží ze zahraničí a vyrobený koks se z Ostravy zase exportuje pryč. 

Doprovodné jevy, tedy znečištěné ovzduší, tady ale zůstávají. Koksovna v Přívoze navíc nepatří mezi firmy, které by nějak zvlášť navenek komunikovaly. Na druhou stranu se to přece jen v posledních měsících zlepšilo. S vedením koksovny jsme se dohodli, že umožní montáž inteligentních senzorů přímo do provozu, díky kterým budeme moci v podstatě on-line měřit všechny možné typy znečišťujících látek a jejich vývoj v čase.

Co ArcelorMittal?

Je to samozřejmě stále významný znečišťovatel a také zaměstnavatel. Je ale poctivé říct, že jejich přístup se v posledních letech významně změnil k lepšímu. A tím nemyslím jen k životnímu prostředí, ale také k podpoře kulturního a sportovního života ve městě. Pokud jde o samotné emise, ještě v 80. letech minulého století produkovali čtyřicet tisíc tun polétavého prachu ročně. Za poslední rok to bylo pod 400 tun, tj. sto krát méně. Tím nechci vůbec říct, že je tam všechno ze zlata, progres je to ale jednoznačný.

Je pravda, že se v Ostravě chystá výstavba nové spalovny odpadů?

Jednu spalovnu nebezpečných odpadů tady už máme a víme o plánu na zdvojnásobení její kapacity. Tak, aby se zde spalovaly odpady z půlky republiky. Logisticky to sice chápu, obecně ale platí, že naší zásadou je nepřipustit žádný další průmyslový zdroj znečištění. Možnosti města sice nejsou neomezené, v tomto případě jsme ale účastníkem řízení. V danou chvíli se posuzuje vliv stavby na životní prostředí. Neumím si ale moc představit, že by postoj politického vedení města k tomuto projektu byl jiný, než negativní. Nelze přece přijmout argumentaci, že vy toho už máte v Ostravě tolik, že jedna fabrika navíc se už ztratí.

A co OKD a byty OKD?

To jsou dvě různé věci. Pokud jde o byty, které vlastnil Zdeněk Bakala, je to nešťastná, ale podle všeho již uzavřená kapitola. Co se týká OKD, je to jiný příběh. Firma sice plánuje a realizuje postupný útlum těžby, ale momentálně je ve fázi, kdy marně hledá horníky. Nemá lidi. V jistý moment přestali vychovávat dorost, a dneska jim to chybí. Firma ale funguje, provozně i ekonomicky. 

Obecně platí, že mediální zájem o OKD a průmysl na Ostravsku se periodicky vrací, vždycky se čas od času v nějakém pražském deníku objeví zasvěcený článek, jak to tady všechno kolabuje. Realita života je ale úplně jiná, lokální ekonomice se daří, už to zdaleka není o těžkém průmyslu, a budoucnost OKD určitě není tématem, které by tímto městem hýbalo. 

Jak se vůbec daří přeorientovat průmysl v Ostravě na perspektivní a nové obory?

Podívejte se, těžký průmysl tady má 255 let dlouhou tradici, to nepřevrátíte celé naruby za dvě desetiletí. Ale změny jsou zřejmé, viditelné na první pohled a mám z nich radost. Dneska je již v Ostravě více IT specialistů a pracovníků ve sdílených službách, než hutníků a lidí pracujících v těžkém průmyslu.

Podstatné je, že si s tou konverzí Ostrava nakonec pomohla, na rozdíl od některých jiných podobných regionů v Evropě, prakticky sama. Vezměte si přitom, že tady během jedné dekády zmizelo přes sto tisíc pracovních míst v tradičních oborech. A aniž by tomuto regionu v těch časech nějak významně pomohl stát, Ostravsko si s tím poradilo. A to bez nějakých zásadních sociálních otřesů. Dneska máme nezaměstnanost někde okolo 5,8 procenta. A jen na úřadu práce evidují asi šest a půl tisíce volných pracovních míst. 

V podstatě každý, kdo chce dneska v Ostravě pracovat, si práci najde. Snažíme se tomu, jako město, pomáhat. Jak přípravou a budováním průmyslových zón, kdy v těch současných už dnes pracuje přes dvanáct tisíc lidí, ale také dalšími, sofistikovanějšími projekty. Radost mám třeba z rychlého rozvoje Moravskoslezského inovačního centra – společného projektu města a Moravskoslezského kraje – nebo řemeslného inkubátoru Fajna Dílna. 

Jak je na tom Ostrava, pokud jde o demografický vývoj? Čelíte například odlivu mladých lidí jinam?

Jistě, to je velký problém Ostravy, ale je třeba porozumět vnitřní logice tohoto procesu. Počet obyvatel města se během 20. století více, než zpětinásobil. Lidé sem masově přišli nejenom z jiných regionů Československa, ale i ze zahraničí, v relativně krátkém čase za konkrétním důvodem, a tím byla práce v těžkém průmyslu. A ten důvod v dramaticky krátkém čase pominul. Počet obyvatel města od svého maxima 322 tisíc v roce 1992 postupně klesá, dnes jsme někde kolem 290 tisíc, což odpovídá zhruba polovině 70. let minulého století. Nejedná se ale o žádný exodus. 

Trend úbytku obyvatel je tedy jaký?

Podstatné je, že se ta křivka poklesu postupně vyrovnává, zplošťuje. V čtyřletém období 2014-18 představoval úbytek obyvatel asi 5700 lidí, zatímco za předchozích „čtyřletek“ to bylo vždy přes osm tisíc. Ale je to pořád hodně, musíme to zastavit. Proto je otočení záporného migračního salda i jeden z hlavních indikátorů úspěchu našeho strategického plánu fajnOVA. Klíčové samozřejmě bude, jak se nám tady podaří udržet mladé talentované lidi.

A to se daří?

Vycházíme z toho, že pokud tady mají mladí chtít zůstat nebo sem dokonce přicházet odjinud, musíme ještě zapracovat na všech složkách, tvořících kvalitu života. Základními předpoklady jsou dobré životní prostředí, nabídka zajímavé práce i bydlení, kvalitní školy všech stupňů, široké možnosti kulturního a sportovního vyžití a fungující služby. Na tom všem pracujeme. K tomu je pak ještě třeba jako speciální koření namíchat nepřenositelný esprit svébytného kreativního města jako přidanou hodnotu, kterou jinde nenajdete.